Civilistní poetika (40. léta 20. století)

Esej Jindřicha Chalupeckého Svět, v němž žijeme, publikovaná v roce 1939, se stala manifestem části generace umělců zasažených 2. světovou válkou, především pak členů Skupiny 42. Jejich tvorba nebyla pouze reakcí na změny způsobené válkou, ale také syntézou předválečných avantgardních uměleckých směrů jako byl futurismus, kubismus a civilismus nebo konstruktivismus. Autoři se také inspirovali metodami surrealismu, obsahově se přikláněli k existencialismu. Nosným motivem se stalo město, periférie, život obyčejného člověka.

Symbolem, který ztělesnil každodenní problémy jednotlivce ve společnosti během období protektorátu a za druhé světové války se stalo téma nočního chodce od Františka Hudečka. Osamělec, který prochází městskou krajinou továrních hal, nádraží či stadionů. Také olejomalba Svědek z roku 1943, kterou si zde můžeme prohlédnout, patří do dlouhé řady Hudečkových kreseb, grafik a obrazů se stejným a přece pokaždé jinak uchopeným námětem nočního chodce. V roce 1968 popsal fascinaci tímto motivem následovně:

Pozdní noční procházka končinami kolem nádraží, kdy daleko široko nebylo vidět jiné světlo než porůznu roztroušená blikátka a v jejich odlesku síť kolejí, rozbíhajících se jakoby do prázdna, do nicoty… A k tomu hvězdy, moře hvězd, které ve velkoměstě neuvidíte. Ale při tom zoufale černém válečném zatemnění jich bylo plné nebe. Jistě nejvýmluvnější obraz úzkostí, které člověka tehdy dusily – a zároveň nadějí, které bylo možno čerpat i z takovýchto představ člověka, ztraceného v kosmu, ale zároveň prostoupeného jeho zářením, jeho hvězdami…“

---------------------

Nyní se přesuneme o patro níž, kde si prohlédneme druhou část expozice Století relativity s výtvarnými díly druhé poloviny 20. století.