Surrealistické tendence (30.−40. léta 20. století)

Surrealismus byl a dodnes zůstal silnou uměleckou tendencí, která se projevovala nejprve v literatuře a poezii a posléze i ve výtvarném umění. Surrealismus definoval francouzský básník André Breton jako spontánní a rozumem nekontrolovanou výpověď o tom, co se děje v lidském podvědomí. Sám Breton dokonce přijel v roce 1935 na přání českých surrealistů přednášet do Československa. Již o rok dříve básník Vítězslav Nezval založil avantgardní seskupení nazvané Skupina surrealistů v ČSR, které v průběhu 30. let udržovalo krok se zahraniční tvorbou.

Mezi české surrealisty patřila také malířka Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová. Ve svém díle rozvíjela a interpretovala skutečnost na pomezí erotického umění a abstrakce za použití záznamů automatickou kresbou, výkladu otištěných barevných skvrn či přenosu vhodné struktury do plochy obrazu. Obraz Květena spánku z roku 1931, na nějž se nyní můžeme podívat, je typický surrealistickou inspirací fantastickým světem podvědomí. Z plošného nejasného pozadí imaginární krajiny se z autorčina podvědomí vynořují plastické novotvary a záhadné objekty – snad mušle, vejce, kameny, oči, lana, které se volně seskupují v prostoru. Spojení lidského mozku s cáry tkanin či úlomky krystalických hornin na tajuplném pozadí nenechá diváka v klidu a vzpírá se jakémukoli racionálnímu vysvětlení.