Autonomní svět abstrakce (20.−30. léta 20. století)

V souvislosti s vědeckými objevy a společenskými proměnami docházelo i v umění ke změně způsobu nazírání na skutečnost. Moderní umění od impresionismu přes expresionismus až po kubismus stále vycházelo z reality, kterou se však snažilo zachytit novým pohledem. Abstraktní dílo má však svůj původ jinde. Nezobrazuje ani nezastupuje žádný reálný předmět či situaci, ale samo o sobě je novou originální realitou. Obsahem bývají těžko vyslovitelné a popsatelné vnitřní pocity, které se umělec pokouší zpřístupnit a zhmotnit vizuálními prostředky. V českém umění bývají za průkopníky abstrakce považováni František Kupka a František Foltýn.

František Foltýn odešel v roce 1923 do Paříže, kde postupným redukováním reality došel k poznání, že právě abstraktní obraz je svébytnou realitou, z níž se dovídáme něco o sobě a světě kolem nás, i když to nedovedeme vyjádřit slovy. Obraz Atonalita a její prostup, který můžeme vidět v expozici, nese všechny charakteristické rysy tehdejší Foltýnovy malby: rytmizaci plochy pomocí vejcovitých tvarů násobí poměrně výrazná barevnost založená na kontrastu teplých a studených barev. Vzájemné prostoupení jednotlivých tvarů vytváří dojem vibrace prostoru a toku energií.

V této části expozice jsou zařazeny také výjimečné kresby jedné ze zakladatelských osobností moderní evropské abstrakce, olomouckého rodáka Adolfa Hölzela. Kolekci získalo muzeum jako dar od berlínských sběratelů Heinze a Moniky Röthingerových.