Expresionismus a kuboexpresionismus (10.−20. léta 20. století)

Expresionismus se objevil v prvním desetiletí 20. století především v německy mluvících zemích jako reakce na předchozí umělecké směry, především na smyslovou dojmovost impresionismu a zjemnělost a estetičnost doznívající secese. Rovněž výrazně přehodnotil realistické zobrazení skutečnosti a spíše se přiklonil k emocionálnímu a dramatickému výrazu, často podpořeném barvou. Společným jmenovatelem expresionistických děl byla snaha o vyjádření nálad a pocitů, které se ve společnosti kumulovaly v období před vypuknutím 1. světové války a těsně po ní. Přijetí expresionistických tendencí v domácím prostředí uspíšila výstava Edvarda Muncha, která se konala v roce 1905 v Praze.

Tyto tendence propojil Bohumil Kubišta v roce 1912 v portrétu svého přítele, malíře Jana Zrzavého. Kubišta zobrazil Zrzavého nejen jako přemýšlivého přítele, ale pokusil se ztvárnit svoji utkvělou představu umělce-myslitele. A tak se v obraze s prvky kubismu nadosobní rovina prolíná s rovinou osobní. Symbolické použití barev, malířská jistota a matematicky promyšlené kompoziční řešení činí z podobizny přítele obraz neobyčejné, byť na první pohled poněkud zdrženlivé krásy.