Český kubismus (10. −30. léta 20. století)

Kubismus byl jednou z prvních uměleckých avantgard, které měly zásadní vliv na vývoj moderního umění v celém 20. století. Jeho podněty lze najít jak ve futurismu, konstruktivismu či expresionismu, tak i v abstraktním umění. Pod vlivem dobových objevů Alberta Einsteina se v umění projevila snaha zachytit jak čtvrtou dimenzi prostoru, tak i postižení filozofické kvality nekonečna. V českém prostředí se od počátku vytvořily dva názorové proudy. První, který vedl Emil Filla, hájil kubismus v jeho původní Picassovské podobě. Druhý reprezentovali bratři Karel a Josef Čapkovi, kteří razili volnější formu kubismu, v níž se mohly uplatňovat další vlivy nejen evropské, například italský futurismus, ale i domácí v barevně a dekorativně bohatším pojetí.

Ukázkovým příkladem analytického kubistického přístupu k zobrazovanému objektu je portrét Žena s vějířem od Emila Filly z roku 1917. Obraz snímá polopostavu ženy z mnoha stran. Obličej má nejen krystalicky fasetované části, ale jedno oko najdeme i zcela mimo, vpravo od hlavy. Trup je rozčleněn do forem stereometrických těles. Kytka ve výši ramen se tříští do drobných kubizujících prvků, kniha v ruce postavy je současně otevřena na několika stranách. Malířův pohled zahrnuje i bezprostřední okolí portrétované ženy. Stěny se lomí kolem postavy ve svislých plánech, některé postavou i prostupují. Přesto celkový dojem nepůsobí roztříštěně.