Doznívání tradic

Evropské umění druhé poloviny 19. století poznamenala revoluční proměna vidění, kterou obvykle spojujeme už s realismem a naturalismem, ale hlavně s impresionismem. Nové styly reagovaly na společenské změny i objevy z oblasti vědy, zejména optiky. Umělecká díla se měla více přiblížit atmosféře skutečného života. Umělci uplatňovali nové poznatky o barvách, spektru a světle, měnili zažité principy harmonie a kladení barev. Přelom století pak postupně ovládla secese, poslední univerzální sloh slučující účelnost s dekorativností. Řada umělců uvolnila proud vidění a inspirace a zcela se odklonila od vyjadřovacích forem předchozího století. Proto byl začátek dvacátého století mimořádným, rozporuplným a umělecky plodným obdobím, v němž se uskutečňoval přerod k modernímu umění dvacátého století.

Nádhernou ukázkou secesně symbolistní malby je Sen dívky od Jana Preislera – deklaruje svobodomyslnost a otevřenost moderní české společnosti, která respektuje rovnost obou pohlaví a nevyhýbá se ani decentně deklarované erotice a vitalismu. Tento obraz měl původně představovat koupající se dívčí akt, ale umělec tento koncept v průběhu prací pozměnil – do středu kompozice umístil hrdě a trochu vyzývavě stojící bosou dívku ve žlutých šatech, symbolizujících barvu slunce, květin a jasu. Sen dívky je společně s obrazem Sen chlapce součástí diptychu, který Preisler vytvořil v roce 1907 pro nově postavený Národní dům v Prostějově.