Geometrické struktury, op art, kinetismus (60.–70. léta 20. století)

Strukturální abstrakce, charakteristická temnou barevností a využitím různorodých syrových materiálů, se začala v českém prostředí přežívat začátkem 60. let. V době její zapadající slávy začínala jiná důležitá kapitola českého umění. Na jejím počátku stálo volné seskupení osobnostně různě založených autorů, kteří odmítali ve svých dílech zpřítomňovat marasmus doby. Byli přesvědčeni, že umění má v návaznosti na nejnovější vědecké poznatky rozšiřovat lidské poznání a vnímání světa a že k tomu je možné mimo jiné dospět novým zkoumáním tzv. objektivních a ve své podstatě elementárních výtvarných forem, jako jsou bod, linie, trojúhelník, čtverec či kruh. Svá díla tak zbavili všeho, co by mohlo svádět diváka k nějakému literárnímu výkladu a programově vyloučili či potlačili autorský rukopis.

Nová podoba obrazů a objektů zbavených jakýkoliv příkras diváky šokovala o to víc, že v českém prostředí, na rozdíl od Polska a Maďarska, nebylo radikální geometrické umění nikdy přijímáno s větším pochopením. Nyní, více než půl století od jejich vzniku, se však ukazuje, že tato na první pohled strohá díla jsou ve skutečnosti plná vzrušující výtvarné imaginace a že v mezinárodním kontextu jsou mnohem více ceněna než český informel, který je pro zahraniční publikum kvůli „temné obsahovosti“ těžko pochopitelný.

K průkopníkům geometrických struktur patřil v českých zemích Zdeněk Sýkora, na jehož obraz Černé čárky z roku 1963 se můžeme podívat. Toto dílo spadá do poměrně krátkého, ale pro autora klíčového období: vytvořené elementy umísťoval do zvoleného rastru, jehož vyplněním vznikaly vizuálně fascinující struktury, jak své obrazy také nazýval. Výsledná podoba těchto obrazů byla velmi překvapující a stala se předstupněm k dalšímu vývoji Sýkorovy tvorby. V roce 1964 začal umělec při vytváření struktur používat tzv. objektivní metody, například předem stanovil pevná pravidla pro kombinování jednotlivých prvků. Důsledkem toho bylo, že pro uskutečnění svých uměleckých cílů začal jako jeden z prvních v dějinách malířství používat počítač jako pracovní nástroj.