STORYTELLING - Prostorový objekt II.

INSPIRACE: Václav Cígler (1969)

Postavte se okolo tak, abyste dobře viděli na lesklý objekt na podlaze.

Kdo chce, může se posadit nebo si dřepnout.

Na mne vidět nemusíte, stačí, když mne uslyšíte.

To je slovo, co? Objekt. Věc. Předmět. Něco.

Něco zabírá prostor.

Jenom se na to dívejte.

Nebo si zavřete oči.

A jenom tak poslouchejte.

Jak chcete.

Když jste dnes odcházeli z domu, co jste si přáli zažít?

Proč jste dnes odešli ze svých různých bytů?

Různí lidé?

Na jedno místo?

Sem.

Dívat se na stejné věci?

Jenom se podívejte! Hahaha

Jenom se na to dívejte.

Kov.

Kov je lesklý.

Koule jsou jedna jako druhá.

Koule vedle koule.

Zrcadlo vedle zrcadla.

Odráží všechno, co je venku.

Odráží všechno, co je venku zase ven.

Koule jako planetky, koule jako malé vesmíry.

Je něco v dutině za zrcadlem?

Je tam duto?

Je tam tma?

Je za každým zrcadlem stejná dutina?

Je prázdnota za každým zrcadlem stejná?

Za zrcadlem na záchodě v galerii?

V bludišti na Petříně?

V kabince v obchoďáku?

U Vás doma v koupelně?

Když si večer čistíte zuby?

Když se ráno líčíte?

Kam se díváte?

DO zrcadla?

NA zrcadlo?

Jsou všechna zrcadla stejná?

Jsou opravdu všechny tyto koule stejné?

Odráží stejné věci?

Jedna druhou – jedna druhou – jedna druhou.

Počet odrazů v obrazech roste jako lavina.

Stovky stříbrných planetek se odráží v jedné.

Ta je rámuje v sobě jako odraz malého vesmíru.

Sama se ale hned odrazí v jiné a stane se součástí dalšího celku.

Složitost vzorce se zvyšuje, klid a jednoduchost lesklých koulí zůstává.

Krása roste směrem dovnitř.

Zvenku je vše stejné.

Je příjemné se na to dívat.

ZRCADLY vlastních očí.

Ale jsou opravdu všechny ty koule totožné?

Otevřete oči, zavřete oči, otevřete oči.

Mrknul na vás každý odraz stejně?

Nebo jeden zírá bez mrknutí?

Zkuste to ještě.

Jste si jistí?

Teď zamávejte. Nebo zkuste vyskočit.

Jestli se nestydíte, řekněte Olomouc. Řekněte hrad.

Zamávejte ještě jednou. Druhou rukou.

Díváte se sami na sebe?

Možná ano, možná ne.

Možná jsou zrcadla odrazy vnějšku.

Třeba jsou zrcadla odrazy vnějšku.

Třeba je zrcadlo průhled dovnitř.

Do kulatých lesklých vesmírů.

Ve kterých se vidíte navzájem.

Vy i oni.

Ti druzí vy.

Součástí stovky světů rámovaných jinými světy.

Vy se díváte dovnitř.

Oni se dívají ven.

A naopak.

Třeba vidí vlastní odraz v lesku vašich očí?

Třeba je za vašima očima jiný vesmír.

Proč jste odešli ze svých stejných bytů?

Stejní lidé?

Na různá místa?

Dívat se na stejné věci?

Když jste odcházeli z domu, co jste si přáli zažít?