STORYTELLING - Přemisťování – Úsporné bydlení II…

INSPIRACE: Václav Cígler (1965)

Chris spí. Obrovské zrcadlo se leskne v noční tmě za oknem. Kam ještě před pár dny shlížel z výšky svého bytu na Central park je nyní jen nekonečná lesklá a obludně zakřivená plocha. Kde se vzala, nikdo neví. Od toho dne, co tu tak vyzývavě stojí se mu zdá následující sen.

Vypravěčův hlas rozezní starý známý příběh.

V městě velmi velikém, kdež je takové množství domův a obyvatelův, že tam není ani místa na zahrádku pro každého z nich, a že lidé spokojiti se musí s květinami v hrncích zasazenými, v tomto městě bylo i dvé chudých dětí. Chlapeček jmenoval se Kaj a děvčátko Gerda.

Vypravěč se odmlčí a pak dlouhé ticho a tma, ze které pomalu vytane obraz.

Ultrazvuk města

Milion embryí

Tlak v nitru očí

Dokud nepraskne porodní sklivec

Tříštění skla. Očekávaný pláč nečekaně nepatří novorozencům. Zvuk chůze po střepech. Vítr je roznáší až kamsi vysoko a pak náraz, jako by se největší ze všech střepů zasekl přímo do slunce.

V tom se Chris vzbudí. Tělo má potem přilepené k prostěradlu. Hrudník se mu zvedá v rytmu zrychleného dechu. Už se to stalo? Už se NĚCO stalo? Sebere odvahu a rozlepí víčka. Je šero. Slunce se ještě zeširoka nepodívalo na svět. Co když nemohlo? Co když se zrcadlo rozbilo a největší střep doopravdy uvízl ve velikém slunečním oku. Uvidí pak i z té dálky svět ošklivý? Zlé, pokřivené postavy lidí a uvědomí si zbytečnost své hřejivé práce? Třeba se pak už nebude chtít na svět dívat vůbec. Ne, je šero, ale ne tma. Chris se zvedne a zamíří k oknu. Pořád tu je! Křehké, ale celé. Veliké a leskle děsivé. Obléká se. Rychle. Musí ven! Dívat se na lidi. Co když mu už zítra uvízne v oku střep?