Umění 90. let 20. století

Českou výtvarnou scénu devadesátých let bychom mohli s určitou nadsázkou přirovnat k poněkud popletené, trochu nedovzdělané, leč celkem veselé čerstvé vdově, která si konečně užívá všech radostí svobodného života po pádu komunistického režimu. Bezstarostnost a mnohdy i intelektuální naivita či prvoplánovost myšlení však přesto nemůže zakrýt stopy smutku z toho, že uplynulý život za železnou oponou byl světu před ní těžko pochopitelný, ba nesdělitelný. Frustrace byla evidentní, pevný cíl se v přílivu nových informací a aktuálních -ismů ztrácel v nedohlednu. Doba společných programů, které byly pro umění 20. století tak charakteristické, definitivně skončila… A tak se nejstarší generace ve své moudrosti obracela k otázkám týkajících se Věčnosti, střední byla poněkud dezorientovaná a ta úplně nejmladší nasávala vše, co se dělo nejen v Evropě, ale i v Americe. Přesto v tomto období vznikla silná umělecká díla, pro něž však stěží najdeme společného jmenovatele, pokud jím není pověstné babylonské zmatení jazyků...

Svou vlastní cestou se vydal ostravský výtvarník Jiří Surůvka, který se kromě malby, počítačově manipulované fotografii a grafice věnuje také instalacím a performanci. Svými komplexními aktivitami se pouští do polemiky se soudobou společností, s jejím cynismem a povrchností. Jeho kompozice Gilbert & George z roku 1999 spadá do širšího a neuzavřeného cyklu počítačových manipulací, v nichž změnou kontextu a použitím výmluvného detailu ničí zažitý obraz zpodobených aktérů. Dvojici umělců, důležitých celebrit světového uměleckého provozu a bojovníků za práva sexuálních menšin, představuje v roli směšných pokrytců se zvířecími hlavami na vyhublých tělech anonymních obětí holokaustu. Zesměšňuje zbytečnost některých výtvarných projevů a staví je do kontrastu se závažnými otázkami z nedávné, především totalitní minulosti obou konců Evropy.

---------------------------

Prohlídka stále expozice Století relativity s hlasovým průvodcem nyní končí, ale Vaše cesta za uměním může pokračovat. Jednak se v Muzeu moderního umění můžete podívat na krátkodobé výstavy, ale navíc – Muzeum umění Olomouc spravuje také sbírky starých mistrů, na něž se můžete podívat v Arcidiecézním muzeu, které je odtud vzdáleno asi pět minut chůze. Ve stálé expozici Ke slávě a chvále můžete opět využít hlasového průvodce.