Martův sál – sv. Pavlína a sv. Barbora

Pravděpodobně z období po zažehnání poslední velké morové epidemie, která postihla Moravu i Olomouc v letech 1714–1715, pocházejí dvě dřevěné barokní sochy sv. Pavlíny a sv. Barbory. Původně byly součástí oltáře některého z olomouckých chrámů zrušených v době josefinských reforem koncem 18. století.

Svatá Pavlína je uctívaná jako patronka Olomouce již od roku 1623, kdy zdejší jezuité získali její ostatky a právě tomu přičítali zažehnání morové epidemie ve městě. Spolu se sv. Barborou ji věřící vzývali v době morových epidemií a dalších pohrom.

Obě vystavené světice byly spolu se sochou Ukřižovaného Krista více než půldruhého století umístěny na průčelí bývalé kovárny v olomoucké čtvrti Řepčín. Dle pamětních zápisů, nalezených v polovině osmdesátých let minulého století přímo za sochou Krista, je zde zavěsil roku 1849 kovář Valentin Vrana. Od roku 2017 jsou sochy součástí stálé expozice Arcidiecézního muzea.